Hospitace

Dnes žádná olympiáda, žádné stupně vítězů či jiné akce. Dokonce žádné fotografie. Dneska napíšu o pro školu běžné záležitosti – běžné vyučovací hodině. Tou běžnou vyučovací hodinou myslím třeba chemii v sekundě (nebo dějepis v oktávě nebo základy společenských věd v kvintě a mnoho dalších), kterých jsem se zúčastnila coby „pozorovatel“ (hospitující učitel) v nedávné době. Taková běžná hodina se skládá z tolika náležitostí (my je bereme automaticky), že není vůbec div, když začínající kantor (ale i kantor s praxí) věnuje přípravě na ni mnoho času. Čtyřicet pět minut – od pozdravu na začátku k pozdravu na konci a mezi tím: kontrola pomůcek, kontrola a oprava domácích úkolů, zkoušení u tabule, pětiminutovka pro všechny žáky, zopakování látky z minulé hodiny, výklad nového učiva, demonstrace vzorků (posílání po třídě), zápis na tabuli, přepis do školních sešitů, zopakování, čtení z učebnice, zadání domácího úkolu, zodpovězení dotazů, napomenutí neposedů, vybrání sešitů, úklid třídy, resty z minula, připomenutí doučování, zadání referátů…

Stále jste sledováni třiceti čtyřmi páry očí jako herci na jevišti. Sledováni kriticky, nic se neodpouští – učitel by měl všechno vědět, reagovat okamžitě, spravedlivě, být přitom vlídný, občas odlehčit situaci vtipem. Přistupovat ke svým svěřencům individuálně, protože někdo je bázlivý, tichý, skromný a jiný ne. Přitom stíhat učivo, nic neošidit, vždyť budou po čase maturovat a měli by obstát na vysokých školách! To, že zrovna dneska nejste ve formě, že máte zdravotní či jiné problémy, by neměl nikdo poznat.

A stále nás kantořina baví, to je na hodinách naprosto zjevné. Žáci spolupracují, reagují, ptají se – je to radost (někdy). Proto učíme a jsme si velmi dobře vědomi toho, že nám bylo svěřeno to nejcennější na světě – formování mladého lidského života. Neučíme proto, že bychom snad v jiných profesích neobstáli, ale protože – třeba v mém případě – jsme chtěli být učitelem (učitelkou) odmalička.

Sama jsem měla štěstí na skvělé kantory, kteří se stali mými vzory. Byli přísní – to musí tak být, jinak by se žáci neučili, ale spravedliví.

Děkuju všem za jejich běžné vyučovací hodiny a ráda zase přijdu.  Mgr. Jana Petrová

Autor: Tomáš Jakoubek | Dne: 03.05.2017