ŠKOLNÍ VÝLET – KVARTA B

V pátek 26.5. jsme se vydali na výlet do Kytlic. Nejprve jsme cestovali linkou č. 407, která  dvakrát projíždí podlužskou křižovatku. Zajímavý zážitek. Po 45 minutách jsme se ocitli v Rybništi na vlakáči. Všichni plni dojmů jen z linky 407. Nasedli jsme na vlak a za chvíli jsme už byli na místě. Pak nás čekala jen dlouhá cesta PĚŠKY do kempu U Skály. Prošli jsme pár zatáček a byli v areálu. Po příchodu jsme si rozebrali chatky a chvíli se bavili na dětském hřišti (jako bychom se vrátili do školky). Nafukovací trampolína neměla chybu. Povolených pět osob jsme zaokrouhlili na deset. Bílé ponožky byl jeden velký průšvih. Večeře byla dobrá, včetně nádobí se sympatickým motivem. Po večeři plné zajímavé konverzace jsme se vydali do lesního divadla. Zde jsme se rozdělili do týmů a všichni jsme si vyzkoušeli, jaké to měl náš školní tým v Bludišti. Přišla se na nás podívat paní učitelka Jirchářová, která se do soutěže také zapojila. Hostesky a hostesové, kteří kytlické soutěžení připravili, si dali velmi záležet. Hodně jsme se bavili a každý chtěl být ten nej. Skládali jsme puzzle, běhali do stráně pro papírky s čísly, odpovídali jsme na vědomostní kvíz, prolézali jsme provázkové krosové bludiště za pomocí navigátorů. Nakonec jsme pomocí indicií hádali osobnost. Fotografie Karla Schwarzenberga byla asi tou největší nápovědou.

Po návratu do penzionu už nám zbývala energie jen zalehnutí do postelí. Někteří ani povléknout nestlihli. Ráno jsme již byli plní síly, a tak jsme se hned po snídani vydali na Jedlovou. Jedna chatka hrála na schovávanou s klíčem, ale ten se naštěstí ukryl špatně, že ho kluci záhy objevili.

Kdo  mohl tušit, že České dráhy nezklamou? Ne, to není vtip, opravdu jsme strávili asi 40 minut na kytlickém pustém nádraží. Kluci čas strávili v kadeřnictví a výsledkem byla  alej palem na jejich kšticích. Zadarmo jsme se pak svezli jednu stanici.

Celá cesta byla plná zábavy. Nahoře jsme mohli vyzkoušet lanový park, ale s plným žaludkem se nikomu nechtělo. Chvíli jsme si navzájem psali příjemné vzkazy na papírové kytky a pak jsme si je přečetli. Ještě jsme se rozhlédli do okolní krajiny, pojmenovali blízké i vzdálené kopce a zamířili do Jiřetína. Poté už nás čekal jen rozchod domů, ale myslím, že na tento výlet nikdy nezapomeneme.

Díky organizačnímu týmu Vivianě, Mery, Vaškovi a Kuřeti a třídě za příjemně strávené chvíle.

Viviana Toledo,Veronika Svobodová

Autor: Tomáš Jakoubek | Dne: 14.06.2017