Robinsoni z Kvinty A

„Už nevědí, co roupama dělat!“ mohlo by zaznít z úst nezasvěcené veřejnosti na účet naší školy v souvislosti s obřadem vřazování kvintánů do vyššího stupně gymnázia. Když se však zamyslíte nad filozofií, ke které se hlásíme a kterou se možná lišíme od jiných podobných institucí, krásně vám to zapadne do mozaiky rodinného konceptu Gymnázia Varnsdorf. U nás totiž rituály mají své místo. V naší společnosti se slaví ledacos, oslavujeme křesťanské svátky Vánoc a Velikonoc, o jejichž významu a původu mnozí Češi mnoho nevědí, svátky spojené s vlastenectvím a státností, jichž nemálo obyvatel využívá pouze k odpočinku. Proč tedy neslavit něco, co má pro žáky i kantory naší školy hluboký symbolický význam?

Iniciační obřady mají v mnoha světových kulturách velmi významné místo už od pravěku. Starší kmene dávali podobnými rituály mladým dospělým najevo, že jsou připraveni k další etapě života, že nabývají vyššího statusu nebo se dokonce stávají plnoprávnými členy komunity. Není pochyb o tom, že takovéto oficiální přijetí mělo pro dospívající obrovský význam. V současnosti není důležitějších mezníků v životě náctiletých než přechodu na střední školu a pak maturitní zkoušky, často trefně nazývané zkouškou dospělosti.

A tak není náhoda, že si má třída – kvinta A vybrala pro vřazování metaforu v podobě pořadu „Kdo přežije neboli Robinsonův ostrov.“ Symbolickou souvislost konceptu soutěže, plné výrazů jako kmenová rada, výzva, kmen, soutěž, ostrov, atd., s konceptem studia na naší škole a samotným vřazováním jsem shrnul ve své slavnostní řeči ke své kvintě jako náčelník kmene alias třídní učitel během vřazovacího ceremoniálu (viz níže). Nepatřím k pedagogům, jsou-li vůbec takoví, pro které jsou žáci jen jmény a pořadovými čísly v třídnicích a evidenčních výkazech. Za každým jménem se pro mě skrývá svébytná lidská bytost, jedinečný životní příběh, osud, jehož běh a směr leží mnohdy i v mých rukou. Trávím v jejich blízkosti téměř polovinu dne někdy až osm let jejich i svého života, není tedy divu, že naše vztahy se dají srovnávat s těmi rodinnými.

Když jsme vřazovací „show“ začali společně plánovat, nezapomenu na chvíli, kdy má třída jednohlasně zamítla jít do toho s paralelní kvintou B. Tehdy jsem ještě nechápal proč, namítal jsem, co proti nim mají, že jsou tam taky fajn lidi. A pak někdo řekl, že my s nimi nejsme jedna třída, že jsme jedinečná třída třeba jako kvarta nebo oktáva a že by byli rádi, kdybychom je tak brali, a mně to postupně začalo docházet. Pochopil jsem, že mám před sebou dospělé lidi, kteří vědí, kdo jsou a co chtějí, že jsou si vědomi vlastní identity. A o tom je třídní vřazování, představit se světu jako kolektiv mladých lidí, které osud spojil v jeden kmen, který společně čelí výzvám a směřuje k jednomu cíli, výzvě u nás nejvyšší – maturitě. Jsem hrdý, že je můžu na jejich cestě provázet a pomáhat jim cíle dosáhnout.

Jsem také rád, že pracuju na škole, kde se podobné věci podporují, protože nás to všechny obohacuje a vzájemně spojuje. Závěrem bych rád poděkoval vedení, že nám dalo čas a prostor vřazování připravit, školníkovi Milanu Roudnickému za technickou podporu a pomoc, a velké díky také všem ostatním kolegům, kteří nám vyšli vstříc, i rodičům, kteří si na nás udělali čas. Myslím si, že se nám show povedla a jsem rád, že si má třída vybrala za umělecký prostředek právě tanec, kterým jsme všechny přesvědčili, že je naší oblíbenou disciplínou. Klobouk dolů před celou kvintou A za energii a čas, které obětovali, aby show měla úroveň a líbila se. Přeji všem budoucím kvintám, aby si to užili tak jako my.

Mgr. Marek Jasa

Slavnostní řeč:

Vítejte na kmenové radě Kvinty A!

Jako náčelník kmene mám tu čest promluvit k nim ve chvíli, kdy jsou na prahu druhého stupně soutěže „Kdo přežije neboli Robinsonův ostrov!“

Dovolte mi nejprve, abych odpověděl na pár otázek, které Vás možná také napadly:

Proč OSTROV? Ostrov jako symbol izolace? Oddělenosti od zbytku světa? Nejsme tu tak trochu na ostrově? Naše škola se svými vlastními pravidly a životem, který je mnohdy na hony vzdálený tomu tam za vodou. I jednotlivé třídy jsou ostrovy samy o sobě, stejně jako každý z nás, dva ostrovy žáků a učitelů. Ostrov tedy jako symbol oddělení od zbytku světa, ale také bezpečí a jedinečnosti.

Proč KMEN? Kmen jako symbol sjednocení! Kmen jako velká rodina, třídní učitel jako náčelník vedoucí kmen přes překážky ke společnému cíli, žáci jako lidé jednoho kmene, někdy ve sváru ale vždy nakonec táhnoucí za jeden provaz. Nezní lépe kmenová rada než třídnická hodina? Kmen tedy jako symbol sjednocení a teamového ducha, kmen jako součást jednoho národa – naší školy.

Proč VÝZVA? SOUTĚŽ? Výzva jako symbol zkoušek, testů, úkolů, vedoucí k té závěrečné největší výzvě tady u nás na ostrově – k maturitě.

Kvinto A,

dnes vás čeká první výzva na prahu druhého stupně. Budete si muset vytančit imunitu maturitu. Kdo z Vás ji získá, rozhodnou Vaši učitelé. I maturita je „pěknej tanec.“ Budiž váš dnešní kmenový tanec výrazem odhodlání přežít celý druhý stupeň a dosáhnout mety nejvyšší, přesvědčte zde přítomné, že na to máte ne jako jednotlivci ale jako celý kmen – Kvinta A!

Publikováno: 13.10.2017