Tak, první klasifikační týden v tomto školním roce máme úspěšně za sebou a možná je na místě krátká rekapitulace. Vyzkoušeni byli všichni žáci - celkem 290, učitelé měli přidělené jejich počty podle výše svých úvazků – tedy plný úvazek = 74 vyzkoušených. Zkoušení rozděleno do čtyř dnů (pátek bylo tradiční ředitelské volno), vychází 18,5 žáka denně (15 minut trvá zkouška, u některých předmětů byla i příprava). Nejsem žádný zdatný počtář, ale se dvěma přestávkami a hodinovým dohledem na chodbách mi vychází 5-6 hodin denně pilné a perné práce, kdy se v mém případě střídají předměty český jazyk a literatura s dějepisem ve třídách oktávy, v obou septimách a v sextě. Každá třída měla zadané požadavky na zkoušky a učitel je musí dodržet. Samozřejmostí ze strany kantora je laskavost, vlídnost, povzbuzení a případná pomoc – přece jen jde o důležitou zkoušku a sami si dobře pamatujeme z dob svých středoškolských i vysokoškolských studií, jaký jsme prožívali stres. Žáci hodnotí klasifikační týden vesměs kladně: … „dobrá příprava na maturitu a na vysokou školu“, „možnost opravit si známku“, „více volna“, „okořenění výuky“… A co učitelé, co já? I přes jeho náročnost klasifikační týden vítám.
Před samotným klasifikačním týdnem si nejprve připravím tiskopis, na kterém budou vyznačeny doby zkoušení a zapíši své požadavky pro jednotlivé třídy a určím učebnu, ve které budu zkoušet na školní webovou nástěnku. Při zápisu žáků si doplním jména a vyhotovím kopii pro vedení školy. V pondělí klasifikačního týdne mě čeká příprava učebny a pomůcek na zkoušky, také se nesmí zapomenout na zázemí před třídou, na chodbě pro čekatele na zkoušku.
No a pak? Pak žák vejde, ale trochu jiný než v běžném školním dni. Chlapci mají na sobě oblek s kravatou nebo motýlkem, naleštěné boty, jsou slavnostní, tišší, zdvořilí a děvčatům sluší šatičky nebo sukně a vkusný make-up. Vejdou tedy, připraví si potřebné věci ke zkoušce a já položím otázku. Jde o komorní záležitost – v ideálním případě žák mluví a učitel poslouchá, klade otázky.
Situace je jiná než v plné třídě, kdy na žáka sedícího v poslední lavici ani nedohlédnu, tady nás dělí pouze katedra. Vyhrazená doba na zkoušku uteče jako voda, zhodnotím výkon žáka, zapíši známku a očekávám dalšího studenta. Večer špatně usínám, protože mi v hlavě běží film dnešního dne, všechny zkoušky, odpovědi – nebyla jsem moc hodná? Nebo moc přísná? Vím, že se vše bude doma probírat, děti budou vyprávět – i když hned po zkoušce telefonovaly…
Být učitelem je krásné, ale náročné. Pracujeme s tím nejcennějším a slovo je mocná zbraň. Kéž jsem vždy přiměřeně přísná a spravedlivá.
Mgr. Jana Petrová
Publikováno: 25.01.2023
