Jak jsme si v Praze nenatrhali barborky

Čtvrtý prosinec – první pořádné sněžení – a možná poslední do Vánoc – a zrovna v tenhle den jedou mladší gymnazisté na výlet do Prahy – tam bude nanejvýš čvachtanice - zákon schválnosti – zpoždění na odjezdu – čekáme, až se vzdálenější dostanou přes Studánku – ale v Praze jsme na čas – díky báječnému řidiči panu Čepelákovi – docela jsme ho potrápili – celkem šest výstupů a nástupů na rušných místech v Praze – první bod programu Nová scéna Národního divadla – představení Laterny magiky – speciální typ divadla, který před 60 lety vytvořili Češi – po představení zkouší někteří z nás triky přímo na jevišti – byli na chvíli herci Národního divadla – vnoučatům bude jednou o čem vyprávět – pak zpátky k autobusu – načasování funguje na sekundu přesně – nastupujeme pod Tančícím domem a vzhůru na Vyšehrad – svatý Martin na nás před svou rotundou sype symbolicky pár sněhových vloček – mimochodem slovo rotunda pokřikují kvartáni sotva se drobná stavba objeví v průhledu oblouku jedné z vyšehradských bran – to potěší – pochvala paní učitelce dějepisu – a pak už práce ve skupinách – něco o Vyšehradě – národní pietní místo s hřbitovem významných osobností – zbytky starého přemyslovského paláce – při výhledu přes Vltavu na Prahu na nás dokonce vykoukne sluníčko – a honem zpátky dolů na Národní – chvíle na nákup něčeho k snědku – a završení dne – komentovaná prohlídka historické budovy Národního divadla – výška hlediště – výzdoba – foyer – terasa – trigy – základní kameny – opona – a pak už honem k autobusu – světélkující vánočně vyzdobenou Prahou s pohledy vpravo a vlevo – pamětní deska 17. listopadu 1989 na Národní třídě – Václavské náměstí – ulice Na příkopech s největším světovým hračkářstvím – tam jsme nešli – snad příště – Česká národní banka – Prašná brána – Obecní dům – Masarykovo nádraží – bolavé nohy – náš autobus – kus domova – jen ty barborky na svatou Barboru asi nikdo z nás natrhat nestihl – tak se holky příští rok nevdáme…

Mgr. Martina Janáková

Publikováno: 08.12.2017