Jako jediná třída jsme jeli na pořádný výlet. Kam jsme vlastně jeli? Bylo to Výsluní. Sešli jsme se ve čtvrtek odpoledne. Vedl nás Jonatán…, ne ten pes, ale normální člověk. Začali jsme bojovkou. Vyhrál tým s nejlepší taktikou a vedením – ano, byli jsme to my, autoři textu. Pak následovali další hry. Večer se nám povedlo založit oheň. Tato část byla nejvíce zajímavá z celého výletu. Probírala se tam velmi choulostivá témata a vzpomínalo se na staré dobré časy. Nechybělo rozloučení se zrádci, co nás opouští. Kvůli tomuto večeru jsme tento výlet nesli ve znamení „no homo.“ Proč, protože každý to říkal, poté, co řekl něco nevhodného. Okolo půl druhé jsme my kluci oheň uhasili. V noci jsme všichni spali :-). Dalšího dne jsme měli mnoho aktivit, jako například lukostřelba, vzduchovka a co je podstatnější raftování a slaňování. Den uplynul jako voda a začalo se stmívat. Začala diskotéka. Všechny diskotéky, co naše třída měla probíhali vždy stejně, nebo hodně podobně. Všichni víme, že tam vždy něco zajiskří…, nebo spíše mezi někým. Není náhoda, že to je vždy ten stejný pár. Bez toho by to nebylo ono. Dalšího dne jsme se sbalili a odjeli. Na tento výlet budeme zcela jistě rádi a dlouho vzpomínat.
Závěrem bychom chtěli poděkovat za celou třídu paní učitelce Holubářové a panu učiteli Hockovi, za podstoupené riziko, které výlet v této době představuje a za čas, který strávili s námi, aniž by museli. Také děkujeme za pohodový přístup k nám. Víme, že to s námi nemáte jednoduché.
Ondra Hruška, Marek Bartl
Publikováno: 29.06.2020