Peripetie jedné ruky

Ač tato rubrika nese název školní akce, přispěji zde příspěvkem trochu jiným, než je obvyklé…

Byl teplý letní den 17. srpna. Ideální počasí pro výlet na bruslích. První kopeček jsem přežila bez úhony, ale ten druhý… ten mě stál už mnohem víc. V důsledku nerovnosti terénu jsem v rychlosti utrpěla pád, který zasáhl zejména pravou ruku. Později jsem se dozvěděla, že Collesova zlomenina je velmi častý typ fraktury, zejména po pádech na bruslích či na ledu. Jenže tahle zlomenina byla o to vážnější, že byla dislokovaná. Nebudu popisovat detaily, zlomenina otevřená bude jistě o mnoho horší, ale i na tento typ zlomeniny je nepěkný pohled a je to bolestivé až až. Na oddělení traumatologie jsem tušila, co mě bude čekat (o rovnání kosti jsem dosud hovořila se studenty v hodinách biologie), ale detaily jsem neznala. Diagnóza byla jasná: dislokovaná a tříštivá zlomenina vřetenní kosti. Samotné rovnání kosti naštěstí nebolelo, měla jsem štěstí, že ruka byla dobře umrtvená. Zde bych chtěla poukázat na slova pana doktora: „Příště chrániče, ono se to pak láme vejš a není to tak vážné…“ :)). Následovalo několik kontrol a mnoho RTG vyšetření. Uplynulo několik týdnů s fixovanou končetinou a mnohými omezeními. I přesto bych na této situaci našla dost pozitiv. A jak se říká: „Až něco ztratíme, uvědomíme si hodnotu toho, co jsme měli.“ Takže dávejte na sebe pozor, noste chrániče a hlavně ve sportu konejte jen, když jste si opravdu jistí, protože tyto peripetie nestojí za to. Ivan Sergejevič Turgeněv prohlásil: „Štěstí se podobá zdraví, dokud ho máte, ani si ho nepovšimnete.“

Mgr. Foberová Lenka

Publikováno: 24.10.2020