Stejně jako minulý rok, jsem se loučila se starým rokem stejným výrokem – „Král je mrtev, ať žije král.“ Tedy věcně, bez emocí a s nadějí lepších zítřků. Zvláštní a bezprecedentní rok to byl. Sebral nám naše pomyslné jistoty. Sebral nám naše zaběhlé pořádky. Nevěřícně jsme zírali na to, co se nám to děje. Jak může nějaká čínská breberka z Wu-chanu zastavit svět? A zastavila. V tomto bezvládí, strachu, naštvanosti a úžasu se začal rodit zcela jiný a daleko zajímavější fenomén, a tím byl obrat lidí k sobě. Ke svým pocitům a vnitřním potřebám. Jestli to bylo tím, že bylo více času, nedostatek zábavy nebo toho bylo na nás tolik, že jsme museli zabrzdit a srovnat si myšlenky, nevím. Jisté je, že toho bylo na jednoho člověka moc. Co bylo dosud automatické, jasné, neměnné, se nám začalo bortit pod rukama. Cítili jsme ztrátu, křivdu a dosavadní manévrovací prostor se nám scvrknul na minimum.
Každý z nás prošel odlišným vnitřním vývojem. Někdo se trápil a stagnoval. Někdo v pudu sebezáchovy přijal změnu rychle jako výzvu a slušně se s ní popral. Opět vyhrávali ti, kteří se rozhodli se sebou pracovat. Ti, co pochopili, že hybatelem k lepšímu životu jsou oni sami a nečekají, až přijde spása z vnějšího světa. Ti, kteří si vytvořili vnitřní podmínky pro harmonii, profitují a vždycky už profitovat budou. To není nic nového nebo převratného. Zajímavé je, že se tak stalo v daleko masivnějším měřítku než v minulosti. Zde vidím pozitivní přínos roku, který nás nadobro opustil. Do Nového roku vám všem přeji úspěšné pokračování v nově nalezených radostech. Vaše oprášené hodnoty a priority, nechť vám svítí na cestu. A co se týká novoročních předsevzetí? K tomu nemám co říct. Rok, který nám právě dal vale, byl ukázkou bestie smějící se nám do tváře. Kde skončily naše předsevzetí a plány?
Žijte tak, aby vám bylo fajn, abyste za rok mohli říct: „Stálo to za to!“
Kateřina Moňaková
Publikováno: 18.01.2021