Expedice jak na severní pól

Expedice jak na severní pól?

Je známo, že během studia na gymnáziu ve Varnsdorfu vás čekají mnohá dobrodružství, na která jen tak nezapomenete. Jedním z nich je sportovně turistický kurz ve Slovinsku, který letošní rok naše třída úspěšně absolvovala. Kempování a stanování, výlet do velehor, nádherná krajina, výhledy k nezaplacení a mnoho dalších krásných zážitků, které jinde, než ve Slovinsku nezažijete. Neváhejte a pojďte se vydat do krajiny Julských Alp…

… Druhý den jsme se vypravili k nedalekému jezeru. Voda byla neskutečně čistá, avšak koupání bylo zakázané. Cesta pokračovala k nedalekému kopci jménem Šmohor, na který jsme všichni po náročném výšlapu vystoupali. Po načerpání sil a atmosféry na vrcholu nás čekalo prudké klesání zpět do horské chaty. V ten den jsme po výšlapu jen odpočívali a připravovali jsme se na náročnější zpáteční cestu.

Třetí den byl den návratu. Překonali jsme klesání a stoupání z prvního dne a odpoledne nás v kempu vítala údolní skupina. Ještě ten den jsme vyrazili do města Bled, odkud jsme se večer vrátili. Další den začal časným odjezdem z kempu. Měli jsme namířeno do historického města Koper na slovinsko – chorvatských hranicích. Ve městě jsme dostali rozchod, takže si každý mohl město v klidu projít. Poté jsme opět nastoupili do autobusu a zamířili do Chorvatska. V kempu jsme postavili stany a hurá do moře. Volejbal, basketbal nebo relax u moře, všechny tyto věci byly neodmyslitelnou součástí našeho pobytu v Chorvatsku. Poslední den jsme vyčkali na západ slunce a ve večerních hodinách vyrazili domů.

 Marek Kalivoda

Společenstvo horalů

Cesta autobusem byla hodně dlouhá. Jeli jsme přes noc a strávili jsme v něm okolo dvanácti hodin. V pondělí ráno jsme dorazili do cílové destinace – k Bohinjskému jezeru. Okamžitě po příjezdu jsme zabrali svoje území v kempu a postavili naše přenosná obydlí. Ještě ten den se vyrazilo na okružní túru okolo jezera do nedaleké vesničky Ribčev Laz. Zde jsme jen spořádali obstojné množství zmrzliny a vrátili se zpět do kempu.

Další den se hned ráno část z nás sbalila a v půl osmé jsme již stepovali před lanovkou, která nás měla dopravit na vrcholek hřebene táhnoucího se na jižní straně jezera. Celá oblast jezera byla tou dobou ponořena do husté mlhy, takže jakmile nás lanovka vyzdvihla nad tento ranní opar, naskytl se nám malebný pohled na štít julských alp a nejvyšší horu Slovinska – Triglav.

První den naší horské výpravy byl i ten nejtěžší. Hned na začátku se od nás ještě odpojila jedna menší skupinka, která zvolila jednodušší cestu. My ostatní jsme ten den ušli okolo jednadvaceti kilometrů. Cestou jsme udělali jednu, původně neplánovanou, zastávku na horské chatě Dom na Komni. Tam jsme doplnili zásoby vody a vyrazili dále. Výhledy cestou neztrácely na kráse. Alpy se nad námi majestátně tyčily a zajišťovaly stín, který zajišťoval naše přežití. To vedro bylo k nevydržení. Cesta našla cíl v horské chatě Dom pri Krnskih jezerih.

 Hugo Haufert

Intenzivní zážitek

,,Zážitek nemusí být pozitivní, ale hlavně, že je intenzivní.” Věta, která nás provázela celé tři dny v horách a mnohem déle. Slyšeli jste ji někdy? A zkoušeli jste se nad tím zamyslet? Má to něco do sebe, věřte mi!

Ráda bych napsala: „Jednoho krásného dne”, ale bohužel. Když jsme se v den výstupu do hor vzbudili v 5:50 hodin ráno, byla mlha, zima a pršelo. Neboť jsme všichni oplývali spoustou energie (o kterou jsme měli vzápětí rychle přijít, ale to předbíhám), nasadili jsme batohy a směle vyrazili vzhůru. Do jednoho jsme se nasoukali do lanovky, která stoupala mezi mraky. Na chvíli jsme se ztratili v mlze, avšak na moment, kdy jsme stanuli nahoře, nikdy nezapomenu. Ne proto, že se bojím výšek, a o to více lanovek, nýbrž proto, že se před námi rozprostřely Julské Alpy vystupující z mraků jako mohutní velikáni, které nelze jen tak pokořit.

Všichni ohromeni a nadšeni jsme popadli batohy a rozběhli se vstříc prvnímu a rozhodně ne poslednímu kopci.

Jindřiška Judová

Nejkrásnější píseň

Naším prvním cílem se stala hora Šija. Pamatuji si přesně na tu chvíli, kdy jsem udělala poslední krok. Poslední krok, jenž mne dovedl ke splnění úkolu. V ten moment mne vše opustilo: únava, starost, myšlenky... Všechno to zůstalo za mnou, nebo spíš pode mnou. A někde uvnitř mě se rozezvučila tichá, avšak radostná píseň. Svým výstupem jsme se trochu přiblížili nebi, a to nejen fyzicky. Ta píseň byla o moudrosti i ctnostech, radosti a vyšších věcech. Myslím, že ne nadarmo se všechna biblická setkání odehrávají na horách a vyvýšených místech.

Stojím za tím, že by byla veliká škoda se o takové prožitky připravit tím, že se místu dostatečně neotevřeme (nebudeme s horou mluvit). Ovšem, i když se nám podaří toho možná až nadpozemského stavu dosáhnout, nemůžeme v něm spočinout navždy. V horách si neporadíte, musíte vždy pokračovat dál, mít nějaký plán. To vše má ale jeden háček, jenž dokáže zlomit vůli nejednoho horala. Kdo už se snad někdy pohyboval v podobných místech, ví, že pokud zdolá nějaký vrchol, objeví se před ním hned několik dalších a často ještě vyšších.

Můžeme v tom vidět určitou paralelu se životem, kdy po každé zdolané překážce k nám přichází další, ale nám už se často nechce znovu se obětovat…Pokud se ale rozhodneme pokračovat, dostaneme příležitost naučit se další část té písně, naučit se další sloky a třeba se i dozvědět něco víc o těch velkých pravdách. A když si melodii opravdu dobře zapamatujete, můžete si ji odnést s sebou, třeba až domů. Nemyslím, že je to krádež, spíše přijetí daru. Hudba totiž také léčí duši. A tak se stane, že se vrátíte domů s prázdnýma rukama, ale se srdcem plným radosti, útěchy a přijetí.

Hana Hedvíková