Čas neustále ubíhá. Budoucnost se stává přítomností a následně minulostí.
Přitom nás potká tolik krásných okamžiků na, které rádi vzpomínáme, ale i
takových chvilek, na které bychom nejraději zapomněli. Také poznáme mnoho
lidí, dobrých i špatných, někteří z našeho života po krátké či delší době odejdou,
jiní zůstanou. Všechno kolem nás se mění, věci i lidé stárnou a už nejsou jako
dříve. Neustále kráčíme dále, život nás obdařuje dalšími a dalšími
překvapeními, každý den nás nějak změní, každý den nás něco naučí. Někdy si
však říkáme ,,neměl/a jsem to tenkrát dělat“ nebo ,,měl/a jsem to udělat
jinak“, ale jsme jen lidé, ne stroje, nikdo po nás nechce, abychom nikdy
nechybovali, každá zkušenost nás posune dál, čas už nelze vrátit zpět, ale ze
špatných zkušeností se můžeme poučit a zachovat se příště jinak. Všichni
někam směřujeme, máme svá přání, sny a cíle. Neměli bychom se nechat od
nich nikým odradit, na cestě za nimi bychom se neměli zastavit. Život je k nám
ne vždy příznivý, někdy nám v nich brání, ale pokud si je přejeme celým svým
srdcem a jsme ochotní pro ně cokoliv udělat, dříve nebo později si nás najdou.
Život je zkrátka cesta plná radosti, smutku, zklamání, smíchu, pláče, lásky,
přátelství, štěstí, neštěstí, úspěchů, neúspěchů a mnoha dalšího…, takže mám
pro vás na závěr 1 radu: usmívejte se, milujte, snažte si užít naplno každičkýokamžik, naslouchejte svému srdci, plňte si sny a užívejte si života jak nejvíce
můžete, i přes všechny jeho nedokonalosti. ❤
Doufám, že se vám můj článek líbil, pokud ano, sdílejte ho dále. ❤
Ester Hocká, G4
Zdroj fotografie:
https://www.elektrina.cz/atomove-hodiny-urci-cas
Líbí se Vám článek?
Podívejte se na další články
Divadelní představení Kytice Městské divadlo Varnsdorf
Jsem rád, že jsem měl možnost vidět divadelní zpracování Kytice...
Co mi daly hory
„Každým dnem ve mně rostla obava. Celý týden, v úplně cizí zemi. Do čeho jsem se to zase zapsala?” Anna Ryšavá
CO KDYBY...
„Občas tak jedu autobusem a projíždím město, kde jsem vyrůstala. Koukám z okna a pozoruji lidské životy kolem. Občas přemýšlím o tom, co by bylo, kdybych neudělala stejná životní rozhodnutí. Co by bylo, kdybych byla perfektní, kdybych odpustila všem kolem? Co by se stalo, kdybych v jedné maličké uličce mé životní metropole zvolila jinou odbočku? Co by se stalo, kdybych nepotkala ty stejné lidi? Jak by můj život vypadal, kdyby těch lidí z mého života tolik neodešlo? Jaká bych byla já?“ Karolína