Recenze na turistický kurz ve Slovinsku 2

TURISTICKÝ KURZ
Tašky jsme si sbalili
a v sobotu vyjeli.
Do slovinských hor,
lepší by byl vor.

Bydleli jsme ve stanech,
připevněných na lanech,
kamenech a plachtách,
prý že je to tlach.

Že přijde nějaká bouře,
sem tam nějaká louže.
Že prý trochu zafouká,
do stanů již zatýká...

Věci už nám lítaly,
my paní Zůze volali:
„Leží na nás stan!“
„Běžte v klidu do hajan.“

Dost už ale toho deště,
zbývá nám tu přeci ještě,
povídání o výpravě,
šlo se celkem příjemně.

Značky cestou nelhaly,
jen o pár hodin klamaly.
A do Domu na Komni
docházíme zdrchání.
Výhled za to ale stál,

Každý z nás se radoval.
Bylo to tam nádherné,
teď už jen vzpomínáme.

A. Benešová

STK Slovinsko z netradičního pohledu

Již před začátkem letošního STK ve Slovinsku jsem byl paní třídní učitelkou vyzván, abych napsal článek o flóře a fauně nejen Slovinska, ale i Chorvatska, které jsme v rámci naší výpravy také navštívili. Vzhledem k tomu, že jsem v ani jedné ze zemí nikdy předtím nebyl, co zde zajímavého objevím, bylo i pro mě alespoň částečně zahaleno tajemstvím.
Flóra Slovinska
Po příjezdu na místo jsem samozřejmě zjistil, že v základních bodech se místní flóra neliší až tolik, jak by se mohlo na první pohled zdát. V místě, které jsme navštívili, tvoří nejnižší partie hlavně opadavý listnatý či smíšený les zastoupený hlavně buky či javory kleny a dalšími listnatými dřevinami, v případě smíšeného lesa i smrky, jedlemi či borovicemi. Ve vyšších partiích naopak klesá zastoupení listnatých dřevin, nacházejí se zde hlavně smrčiny promíšené občas s jedlemi, borovicemi, či dokonce modříny. No a konečně v nejvyšších horských partiích se nacházely jen porosty borovice kleče, či dokonce zakrslých modřínů (do výšky cca 1800 m.n.m.). Daří se zde ovšem také jiným druhům rostlin, než jsou stromy. Kromě různých mechorostů a kapraďorostů zde v poměrně světlém lese rostl například brambořík nachový (Cyclamen purpurascens), velmi častý byl i ocún alpský (Colchicum alpinum) či hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea). Samozřejmě pro nás budou z hlediska flóry nejzajímavější nejvyšší horské polohy. Z mnou objevených kvetoucích bylin bych mohl zmínit asi
nejznámější protěž alpskou (Leontopodium alpinum), která se považuje za symbol Alp. Dále například silenku bezlodyžnou (Silene acaulis), která kvete velmi malými růžovými květy nebo pupavu bezlodyžnou (Carlina acaulis), která sice rozhodně není typickou horskou rostlinou, ale je schopna přežít do nadmořské výšky 2800 metrů. Objevil jsem zde i polokeř dryádku osmiplátečnou (Dryas octopetala), která je národní květinou Islandu, nebo keř kručinku paprsčitou (Genista radiata). Dalším příkladem může být oměj horský (Aconitum napellus), který je na místní poměry poměrně vysokou bylinou, která kvete silně modrými květy a navíc je prudce jedovatá. Vyskytuje se zde i hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), který je v poslední době ohroženou bylinou, nebo tolije bahenní (Parnassia palustris), která se na jihu Evropy vyskytuje pouze v horských oblastech. Samozřejmě se zde vyskytují i vysokohorské druhy travin, které tvoří většinu vysokohorské flóry.
Fauna
Fauna vysokých oblastí samozřejmě není až tak moc bohatá, jako je ta nížinná. Všechna zvířata zde totiž musí čelit extrémním podmínkám, jako je silný vítr, velká pokrývka sněhu klidně půl roku nebo obecně nedostatek potravy. Protože jsem člověk, který má ze všeho nejblíž ptákům, snažil jsem se zde objevit nějaký druh, který jsem ještě neviděl. Jakožto nejpravděpodobnější se mi jevilo kavče žlutozobé (Pyrrhocorax graculus), které obývá právě nezalesněné vrcholky hor, kde hnízdí. Samozřejmě se zde vyskytuje i několik jiných druhů, jako je majestátní orel skalní (Aquila chrysaetos) nebo domácímu kurovi podobný bělokur horský (Lagopus muta), kterému Slovinci říkají Belka. Z menších ptáků se zde vyskytuje třeba pěvuška podhorní (Prunella collaris), sýkora lužní (Poecile montanus) nebo pěnkavák sněžní (Montifringilla nivalis). K mé velké radosti se mi druhý den pobytu v horách podařilo pozorovat asi desetičlenné hejno kavčat žlutozobých. Bohužel, štěstí mi dál již nepřálo a již se mi nepodařilo pozorovat ani orla skalního, ani bělokura. Velice mě však překvapila samice rehka domácího (Phoenicurus ochruros), která se objevila v blízkosti Vodnikova domu.

Při pobytu v nejvyšších polohách hor jsme spolu s ostatními dále pozorovali asi pětičlenné stádečko kamzíků horských (Rupicapra rupicapra), či dokonce místní sviště horské (Marmota marmota). Pokud jde o podhorskou faunu, podařilo se mi spatřit například sýkoru lužní (Poecile montanus), ořešníka kropenatého (Nucifraga caryocatactes) či různé druhy vran (Corvus). Z hmyzu mě překvapila třeba skutečně obrovská larva drvopleně obecného (Cossus cossus) částečně schovaná v prasklině dřeva. Samozřejmě se zde vyskytovala i řada druhů, na které jsme zvyklí i v ČR – na hladině jezera plavaly kachny divoké (Anas platyrhynchos), pod hladinou plavaly různé druhy pstruhů (Salmo) a na okolních bucích poletovaly pěnkavy obecné (Fringilla coelebs).

Pobřežní flóra Chorvatska
V bezprostřední blízkosti moře opět panují extrémní podmínky, jakými jsou například neúrodná půda, salinita nebo častý silný vítr. Kousek od pobřeží se obvykle vyskytovaly porosty borovic (Pinus), přímo na plážích a skalnatých březích rostl například motar přímořský (Crithmum maritimum), oman přímořský (Limbarda crithmoides) a z trav třeba kamyšník přímořský
(Bolboschoenus maritimus).
Fauna
Jak bychom asi mohli očekávat, z avifauny se zde vyskytovaly hlavně četné druhy racků    (Larus), dále však také kormorán chocholatý (Gulosus aristotelis). Dokonce se mi podařilo pozorovat protahující volavku stříbřitou (Egretta garzetta). Z ostatních organismů se zde vyskytovali hlavně různí mlži – například slávky (Mytilus), z jiných skupin živočichů krabi (Pachygrapsus) a langusty (Palinura).

D. Klouček

Óda na odpadkový pytel

Plastový pytel na odpadky má kromě mnoha dobrých vlastností i jednu obzvláště užitečnou -nepropouští vodu. A tahle jeho vlastnost by se vám mohla velmi hodit, když budete stanovat ve
Slovinsku a předpověď počasí vás nemá ani trochu v oblibě. Proteče vám pláštěnka, nevadí, nepromokavý obal na batoh zklame, nevadí, když máte v botách bazén, nevadí, když vám teče do stanu, nevadí, když vám promokne i nepromokavé, pytel na odpadky nikdy nezklame! Jestli tedy uvažujete o tom pořídit si drahé nepromokavé pončo, pláštěnku nebo obal na batoh, tak mám lepší nápad: balení dvaceti kusů pytlů na odpadky jen za 2 eura a 50 centů! Tohle nám šlo hlavou, když jsme s holkama ve třech seděly v Chorvatsku, v noci, v bouři a v lijáku. Na spacácích jsme měly pytle na odpadky, krosny v pytlích, boty v pytlích, jen pytel na našem “nepromokavém” stanu nám odfoukl vítr. A to docela dobře shrnuje náš pobyt ve Slovinsku a Chorvatsku. Ale tyto strasti nakonec vyvážil dojem z obou zemí, z krás přírody, hor a moře a chuť teplé večeře.

T. Šimonovská

Zážitky z turisťáku

K večeru jsme vyrazili z Česka,
autobusem, na dlouhou cestu do Slovinska.
Ráno, když jsme na místo dorazili,
stany jsme si s radostí postavili.

Poté jsme se rychle převlékli do plavek,
hned nás totiž čekal první zážitek.
Vběhli jsme do Bohinjského jezera,
a to opravdu zvesela!

Voda osvěžující, až dech se chvíli tají,
a nad námi ptáci jen tak si létají.
Pod hladinou byl každý kamínek zřetelný,
voda chladná, ale i přesto nás lákala k plavání.

Naším cílem bylo první den jezero obejít
a krásy vesničky Ribčev Laz najít.
Večer jsme v kempu měli sraz,
na to, abychom byli přesní, kladli učitelé důraz.

Zde nám začalo extrémně pršet,
až jsme se trochu cítili jako ve sprše.
Ve stanu jsme se s holkama na pohádku koukaly,
pak už jen do spacáků uléhaly.

Následující den, stále v dešti,
čekaly nás první cesty.
Jedna skupina do hor se vydala,
v lijáku do kopce stále stoupala.
Naše skupina vyrazila k vodopádům na výlet,
nafotili jsme i fotky, abychom je s vámi mohli sdílet.

Viděli jsme sílu vody,
jednu z krás naší přírody.
Další den jsme putovali do hor i my,
plni sil a odhodlání.

Cesta byla nekonečná,
ale snad to někdo nevzdá!
Po krásných výhledech a nekonečné cestě,
„Dokázali jsme to!” zařvali jsme ještě.
Po noci na chatě jsme sešli dolů do kempu,stihli jsme to ve velmi rychlém tempu.

V jezeře jsme se opět vykoupali,
a následně stany seskládali.
Přes hranice k moři totiž do Chorvatska jedem,
západ slunce nás vítá, vlny pění tam a sem.

V noci to celé začalo,
nebe se celé bouřilo.
Ve stanech jsme se strachy klepali,
hromy blesky venku kolem nás létali.

Tento traumatizující zážitek jsme přežili,
stany jsme trochu upevnili.
Po cestě domů nás neminul sníh,
byli jsme znavení, avšak neopouštěl nás smích.
PS: kdo říká, že byl někdy na dně, nikdy nebyl ve Slovinsku ;)

Tereza Palmeová

TURISTICKÝ KURZ

Náš turistický kurz bylo z mého pohledu hlavně zkoušení nových věcí, také ale jedním slovem chaos. Začalo to vlastně už před odjezdem, jelikož jsem si balila tak den předem, ale tak kdo to tak také nedělá, že? Zažila jsem taky, že nám nateklo do stanu snad hned během prvních dnů, jelikož jsme tam neměly jedno z nejlepších počasí, vlastně vůbec, lilo nám tam jako z konve. To se ale postupem času vykompenzovalo pozitivními zážitky.
Na tomto kurzu jsem se o sobě totiž dozvěděla, že zvládnu více věcí, než jsem si myslela jako třeba zdolat výšlap v horách, což bylo vlastně mé poprvé. Já jsem osobně spíše gaučový typ člověka, nebudu lhát, takže to obzvláště pro mě byla velká výzva. Tuto výzvu jsem ale vzala naplno, a tak jsem se, jak se říká, musela kousnout a zvládnout to. Samozřejmě to nešlo bez připomínek a vět jako „Proč jsem sem vůbec lezla!”, no únava se na nás podepisovala různě.
Také jsem poprvé vlezla do studené vody, i když otužování nebylo až takovou výzvou, tak to pro mě bylo něco nového. Navíc studená sprcha nikdy nikoho nezabila, ne? Měla jsem tam i více času být pouze sama se sebou, a to mi prospělo snad úplně nejvíce. Takže bych náš kurz hodnotila nakonec pozitivně a jako dobrou zkušenost.

J. Švirbelová

Výlet, který ozkouší vaši odolnost

Chtěli jste si někdy vyzkoušet jaké to je být chodící kapr v Julských Alpách? Nebo si ozkoušet, jaké to je spát při větru 50 km/h ochráněn jen pár vrstvami stanu? Tak to jste měli jet s námi na náš turistický kurz do Slovinska.
Příjezd autobusem do Slovinska a kempu byl bezproblémový i postavení stanů. Ale nezapomeňte na pravidlo, až budete kupovat stany. Pokud chcete stan pro dva a mít místo na vaše tašky a krosny, tak kupte stan pro tři. Nebuďte jak můj kamarád, který toto pravidlo neznal a koupil pro nás pouze stan pro dva. Nakonec jsme se tulili jak sardinky čtyři v jiném stanu dalších kamarádů a ten náš byl pouze pro uskladnění všech našich tašek. Jezero v kempu bylo čisté. Možná až moc čisté pro některé. Nedoporučuji se koupat, pokud máte Thalassophobii (neboli strach z hluboké vody), protože vidíte docela daleko pod vodou. První den, kdy byl výstup do první chaty, pršelo jak tobogán snad celý náš výstup nahoru. Už
tak ve čtvrtině cesty jsem nevěděl, co je mokré od potu a co od deště. Celou cestu jsem si připadal mokrej jak kapr, který má nohy a desetikilovou krosnu na zádech. Výstup byl strmý a kamenitý a lesnatý a prostě obecně nezajímavý než jen prostě špatný. Žádné výhledy jsme neviděli, protože pořád byla mlha. Až nakonec před chatou se rozednilo a viděli jsme výhledy jak z pohádky. Druhý den bylo krásně a také jsem si koupil suvenýr - půl kola sýru. Mohlo by se říct, že jsem si koupil sýrvenýr. To, co jsme vyšli první den, jsme ještě strměji sešli třetí den. Co metr dopředu, tak snad dva metry dolů výškově. Docela mi bylo líto lidí, co šli nahoru tu cestu, co jsme my šli dolů.
Následné dny a noci v Chorvatsku byly taky zajímavé. Celou první noc, co jsme tam spali, tak pršelo. Pršelo také ráno, střecha na záchodech tam nemusela ani být, protože stejně pršely vodopády vody rovnou do umyvadel. A následný večer nám učitelé řekli, že má hodně foukat. Vítr třeba až 50 km/h. Řekli nám, že máme utáhnout stany a prostě to nějak přežít. Celou noc mě fackovala střecha stanu a opravdu se divím, že tyče stanu nebyly zlomené po tom, jak moc se ohýbaly.
A opravdová třešnička na dortu, po tom co jsme poslední týden zažili, byla koulovaná na benzínce v Rakousku. Za jeden týden jsem zažil všechno počasí a všechny roční období. Nakonec jsme dojeli do Česka a zjistili, že stejně polovina republiky je pod vodou. Miluji školní zájezdy. Doporučuji.
V. Petr