Sportovní projektový den

Sportovní projektový den - Tabea Šimonovská

Na sportovním projektovém dni jsme s Viktorií, Terkou, Adélou K., Nikolou a Vendy se společně rozhodly, že půjdeme připravenou cestu od Základní školy Bratislavská. Sešly jsme se a hned druhý QR kód jsme přehlédly a přešly. To byl tedy už dobrý začátek. Poté jsme prošly další zastávky, ale po nějaké době jsme se rozhodly, že se rozdělíme a jedna skupinka i se mnou půjde na Hrádek a ta druhá na Špičák. Samozřejmě cestou od Hrádku k ostatním ze skupiny jsme vzaly tu extra delší cestu, takže na nás ostatní  už nehodlaly čekat a rozhodly jsme se, že zbylé zastávky půjdeme také odděleně. Nakonec po dlouhé cestě Varnsdorfem jsme se konečně sešly na vlakovém nádraží a nejdříve si sedly a odpočinuly. Ušly jsme 18,34 km a tajenka byla: Zvládli jsme všechno skvěle, už znáš město celé. Otázky z QR kódů byly dost lehké, zatímco chození bylo po nějaké době o dost obtížnější.

Nakonec to byl dost hezký zážitek, hodně jsme si po cestě popovídaly a bylo hezké se ještě jednou takhle před tím, než jsme šly do školy, vidět.

Projektový den Pojď ven - Denis Klouček 

Dne 7. 5. se uskutečnil projektový den zaměřený na chůzi po městě. Mohli jsme si vybrat, zda půjdeme svou vlastní trasou, která měla mít tvar zvířete nebo geometrického tvaru, nebo jestli půjdeme po trase, kterou připravila ZŠ a MŠ Bratislavská, nebo jsme mohli podobnou trasu absolvovat i ve svém domovském městě. Naše skupina, která se skládala ze sedmi členů, si vybrala první možnost a jako tvar mapy jsme si zvolili prase. Dali jsme si sraz v 8 hodin před gymnáziem.

Všichni naštěstí dorazili, a dokonce i včas. Cesta měla dle plánu trvat tři hodiny. Vyrazili jsme tedy od školy směrem na Špičák. Po cestě začalo bohužel pršet, ale to nám nevadilo. Cesta na Špičák byla hodně blátivá, ale když jsme dorazili až na vrchol, byli jsme odměněni krásným výhledem do krajiny. Ze Špičáku jsme šli na návštěvu k paní učitelce Dlouhé. Hned u příjezdové cesty na nás čekal houser, ze kterého měli všichni velký respekt, a proto také všichni přidali do kroku. Paní učitelka nás zdarma provedla po své soukromé zoologické zahradě, kde jsou k vidění tři koně, husy, kočka, pes a králíci, za což paní učitelce děkujeme.

Při cestě od paní učitelky už začala panika, že do dvanácti hodin asi nestihneme dorazit na hřiště. Trochu jsme přidali do kroku, ale mě už začaly hrozně bolet nohy, ale přesto jsem se přemáhal a šel dál. Jelikož to vypadalo, že budeme mít zpoždění, zavolali jsme paní učitelce Holubářové a omluvili jsme se. Pan učitel Hocko tam byl také, a tak nám řekl, že když budeme mít zpoždění, budeme dělat kliky. Tak jsme se snažili jít rychleji, protože minimálně já bych po klicích, a ještě tak dlouhé cestě asi umřel. Šli jsme ale dál a dál kolem Mandavy. Potom jsem skoro přestal cítit nohy, což byla výhoda. Když jsme došli až k jídelně a zjistili, že je 11:55, řekli jsme si, že to na hřiště v pohodě stihneme. V tu chvíli již šel každý svým tempem, takže někteří byli již celkem daleko za námi. Když část skupiny dorazila k malé budově, tak jsme zjistili, že je 11:59. Já, Michal a Fanda jsme se tedy dali do sprintu. Shodou okolností šel kolem malý chlapeček s mamkou, který když viděl, že běžím, pustil se za mnou také. Jenže já už běhat skoro nemohl, můj běh vypadal, jako bych stál na místě. Vypadalo to, že mě chlapeček porazí v běhu. Tak jsem se přemáhal, i když jsem stejně skoro neběžel. Naštěstí běh chlapečka omrzel a já nebyl poražen.

Když jsem přesně ve 12:00 dorazil na hřiště, vypadalo to, že budeme klikovat, protože pan učitel Hocko na nás volal, že máme asi minutu zpoždění. To se ale naštěstí nestalo, protože to byl jen vtip. Asi o minutu později dorazil i Filip. Pan učitel Hocko si dělal srandu, že poslední dva příchozí, Matěj a Ríša, se musejí už asi tahat navzájem. Naštěstí ale za chvíli přišli a poté pan Hocko jen konstatoval, že jsme úplně poslední příchozí. Nakonec jsme ušli 10, 7 km. Poté jsme se ještě chvíli bavili a pak jsme se rozloučili a rozešli do svých domovů. I přes puchýře na nohou jsem si osobně projektový den užil a rád bych ho ještě někdy zopakoval.

Projektový den - Klára Weberová 

Jelikož jsme celých 8 měsíců seděli u počítačů, naši učitelé pro nás vymysleli dobré odreagování, a to ,,projektový den“. Vytvořili jsme si skupinky a mohli jsme jít kamkoliv ve VDF. Já jsem byla s Eliškou B., Terkou P., Anet B., Bětkou K., Barčou V. a Kájou S.. Bylo to opravdu strašně super. Vůbec by mi nevadilo si to někdy zopakovat. Byly jsme opravdu skoro všude po celém VDF. Jako náš první cíl byl Hrádek. Jelikož den před tím pršelo (občas i tento projektový den), tak to docela klouzalo, protože jsme všechny  nešly normální cestou, ale napřímo přes kameny. Z Hrádku jsme zamířily pod Špičák až k paní Dlouhé na návštěvu, kde nám ukázala celou jejich zahrádku i se zvířátky. Měla tři koně, drůbež, králíčky a určitě spoustu dalších zvířat. Já, jakožto velký alergik, mám alergii na králíčky, takže jsem si je nemohla pochovat jako ostatní. Takže paní Dlouhá udělala fotku holkám s králíčky a Terka P. mě na fotku přidala a zeditovala a fotka vypadá opravdu vtipně. Potom jsme dostaly opět všechny hlad, takže jsme šly přes rybník Kočku až k Penny a z Penny jsme to vzaly rovnou k rybníku Rio. Tam jsme udělaly pár fotek a videí jako u paní Dlouhé. Nakonec jsme z Ria šly rovnou domů, kde jsem zalehla a ani se nehnula, protože jsem byla opravdu unavená a to mě po dvou hodinách čekala hodina a půl basketbalového tréninku. Ale naše trasa vypadá opravdu krásně. Jako DUCH!

Projektový den Pojď ven II - Barbora Nikol Vágnerová 

Tento projektový den se uskutečnil v pátek 7. května. Cílem bylo dostat děti od počítačů a jít se trochu projít, no projít, minimum bylo 10 kilometrů, takže spíš taková delší procházka. Já jsem se na cestu vydala s mými nejlepšími kamarádkami a dohromady nás bylo sedm. Společnými silami jsme ušly krásných 16 kilometrů. Musím říct, že jsme byly všechny druhý den docela unavené. Ale zato jsme si pořádně užily, jedna kamarádka na cestu udělala palačinky, všechny jsme si moc pochutnaly. A hlavně jsme se po dlouhé době distančního vyučování konečně mohly vidět osobně. Podle mého názoru jsme z toho ze začátku moc nadšené nebyly, ale nakonec to bylo super! Chtěla bych poděkovat paní učitelce Holubářové a panu Hockovi a také všem ostatním, kdo se na organizaci podílel.

Projektový den - Milan Zavřel 

Na „projekťák“ jsem se těšil hlavně kvůli tomu, že uvidím po dlouhé době své „kámoše“. Sešli jsme se v 8:00 a šli jsme na Špičák. Měla to být krátká cesta tak na 2 h, ale trošku se to protáhlo hlavně kvůli tomu, že jsme měli hodně zastávek. Když už jsme se dostali na Špičák, tak jsme tam strávili 30 min a to jsme byli v polovině cesty. V tu chvíli jsme si všimli, že časově na tom nejsme nejlépe. Sice jsme byli s časem pozadu, ale rozhodli jsme se, že půjdeme za paní učitelkou Dlouhou, která nás den předem pozvala, protože věděla, že půjdeme okolo. Paní učitelka nás uvítala a ukázala nám jejich zvířata. Pokud jsme to časově nestíhali časově před zastávkou, tak teď jsme byli v takovém skluzu, že jsme se nemohli zastavit. Náš výlet se protáhl o 2 h. Na kontrolní bod jsme málem nedorazili včas, ale nakonec jsme měli zpoždění jen dvě minuty, naštěstí to nebyl žádný problém.

Můj projektový den - Tereza Železná 

Od čtvrtka 6. 5. 2021 až do úterý 11. 5. 2021 jsem se jako většina žáků naší školy zúčastnila Projektového dne „Pojď ven II“. Já jako studentka třídy tercie jsem se svého projektového dne účastnila v pátek 7. 5. 2021.

A v čem že náš projekťák spočíval? Libovolná skupinka žáků nebo jednotlivců si mohla vybrat jednu z nabídnutých variant turistických pochodů. Varianty byly celkem čtyři. První možnost byla naplánovat si svou vlastní trasu za předpokladu, že bude mít minimálně 10 kilometrů a na mapě vytvoří nějaký obrazec. Další variantou bylo využít připravené trasy ZŠ Bratislavská, kdy jste postupovali po QR kódech. Třetí možnost byla velice podobná té první, ale realizovali jste ji v místě svého bydliště a trasu jste poslali do Google učebny. Čtvrtá varianta byla výzva od zeměpisářů. A jakou variantu jsem si zvolila já? Než jsem si nějakou mohla vybrat, potřebovala jsem vytvořit skupinku. Jelikož jsme v této době byli stále na distanční výuce, napsala jsem kamarádkám přes zprávy. Společně jsme se dohodly na variantě číslo dvě – QR kódy.

V den projekťáku jsme se s holkami sešly před budovou školy ZŠ Bratislavská, kde bylo první stanoviště. Přes čtečku QR kódů jsme si do našich telefonů nahrály mapu a první otázku. Naší druhou zastávkou byl rybník „Kočičák“ a řeka Mandava. Zde nám hledání QR kódu chvilku zabralo, protože jsme ho pod stromem dokonale přehlédly. Nakonec si ho Niky všimla a my jsme ho úspěšně načetly. Dále už jsme postupovaly bez problému. Našly jsme QR kódy u divadla, knihovny, muzea a červeného kostela. Po těchto stanovištích jsme si udělaly malou zastávku v Bille, kde jsme si koupily něco na zub.

Naše cesta poté pokračovala ke kostelu sv. Petra a Pavla na náměstí a k památečnímu stromu u naší školy. Povinně jsme se také zastavily ve škole, kde jsme pozdravily paní Holubářovou a pana Hocka. Dalším stanovištěm na naší cestě byl Pivovar Kocour. Po tomto stanovišti jsme se rozdělily na dvě skupinky, protože nás už tlačil čas. Áďa, Vendy a Niky šly na fotbalový stadion, a já, Viky a Tabea jsme šly na Hrádek. Všichni jsme se nakonec měly potkat u ZŠ Východní, to se ale nestalo. Po tom, co naše polovina skupinky úspěšně vyšla na Hrádek a našla QR kód, se měla vydat po kostkaté cestě směrem ke škole ZŠ Východní. Nebyly bychom to ale my, kdybychom špatně neodbočily. Rázem se naše cesta dvojnásobně prodloužila. Prostřednictvím telefonu jsme se s druhou polovinou naší původní sestavy dohodly, aby ony šly na Špičák, my zase na Mašíňák a současně i k lesní Josefově studánce. Na Riu nám chvilku trvalo, než jsme QR kód našly, protože byl dobře schovaný na pláži. Cestou okolo Mašíňáku jsme potkaly dokonce i srnku. Zakrátko jsme dorazily i ke studánce. U studánky se mi moc líbilo, jelikož zde vůbec nefoukalo a byl slyšet jen šum vody. Telefonicky jsme zjistily, že naše druhá polovina míří ze Špičáku, ale bez QR kódu, protože ho nemohly najít.

Všechny jsme se nakonec shledaly na hlavním vlakovém nádraží, kde byl ukryt poslední QR kód. Společně jsme si tady ještě popovídaly a něco dovysvětlily. Bohužel jsme nenašly QR kód ze Špičáku, ale vůbec nám to nevadilo. O pár dní později jsme se dozvěděly, že jsme ho ani najít nemohly. Díky správným odpovědím na otázky se nám podařilo vyluštit tajenku, která zněla: „Zvládl jsi vše skvěle, už znáš město celé.“ Celkově jsme ušly 18,34 kilometrů. Myslím si, že to byl skvěle strávený den. V budoucnu bych klidně uvítala podobné projektové dny.