Slovinsko a celkově turistický kurz byl opravdu skvělý zážitek. Země je to opravdu krásná. Napadlo ale někoho vůbec, jak moc rizikové to může být? Přece v horách bývá zranění prostě fatální a může být i poslední. Jak je tedy možné, že nám učitelé tolik věří? A jak to, že se nikomu nestal žádný vážnější úraz? A jak jsme to všichni ušli?
Je to až obdivuhodné, ale já osobně nevím o nikom, komu by se ve Slovinsku stalo něco vážnějšího, co by ho ohrozilo na zdraví. V Národním parku Triglav mohou být kluzké kameny, padající stromy, sesuvy půdy či nebezpečná zvířata. Člověk se ani nenaděje a mezi ním a cestou je jen několikasetmetrový sráz. Spadnout by na většině místech znamenalo téměř jistou smrt. Ovšem člověk na těchto místech nikdy nebyl sám. To, že si naše škola mohla dovolit uspořádat tento turistický kurz ukazuje, jak velkou důvěru k nám studentům učitelé mají. Nejsme přeci malé děti, každý bychom v tomto věku měli znát své hranice. Navíc tak jako ve škole, jsme tu jeden pro druhého, nebo aspoň by to tak mělo být. Člověk se stále učí.
Kurz ve Slovinsku mě osobně dal hodně. Dozvěděl jsem se spoustu informací o svých kamarádech ze třídy, poznal jsem nové lidi, se kterými jsem se dřív nebavil. Vystoupil jsem ze své komfortní zóny a posouval své hranice. Za tyto věci to riziko, že se něco může stát prostě stojí. Kdybychom všichni dělali jen ty věci, na které jsme zvyklí, nikam bychom se pravděpodobně neposouvali.
Damian Vambera
G7.B
