Dovolit si být na chvíli dámou

Milovnice klasiky, vlasti a všeho krásného

Vlastním titul, který ač nenosím před ani za jménem, mám vepsaný ve svých hlubokých modrých očích. Vždy, když mé oči cosi zpozorují a radostně se rozzáří, musí být všem jasné, že jsem obdivovatelka všeho krásného.

Při nedělní procházce rušnou Prahou již z dáli upoutalo můj zrak skvostné zlaté zábradlíčko na střeše majestátní budovy. „Hle, Národní divadlo, jehož základní kámen byl položen roku 1868.“ ukázala jsem směrem k budově a hrdě pronesla pro svou znalost.

Vlastenecké cítění ve mně rozdmýchalo neutišitelnou touhu na vlastní oči vidět nejen vznešené prostory divadla, ale také divadelní představení. Zkrátka navštívit Národní divadlo se vším všudy. Klasika, Pýcha a předsudek od Jane Austenové, byla jasná volba.

Láďa Špaček, pan Darcy, kdo je však nejlepší společník?

Započala jsem pilně přípravu. Nastudovala si etiketu od Špačka, aby nevzniklo faux pas před celým národem. Připomenula si romanticko-ironický románek mezi sic chytrou a prozíravou, ale tvrdohlavou Elizabeth a sic bohatým, ale povýšeným panem Darcym. A již se jen několik dní dopředu těšila na celoživotní zážitek.

Můj mužský doprovod má naštěstí rytířskou šlechetnost v žilách. Nemusel se proto zdvořilému chování učit z knih. Vystupování hodné opravdového muže je mu blízké a pokládá ho za samozřejmost. Na rozdíl od na první pohled pyšného pana Darcyho je milý a laskavý. Věděla jsem s jistotou, že mě po jeho boku čeká vskutku příjemný večer.

Neromantická viktoriánská Anglie

Ručně tuší psaná pozvánka, kterou jsem nápaditě obdržela, mě svou náladou přenesla do viktoriánské Anglie, kde se příběh z pera Jane Austenové odehrává. Viktoriánské období, i přes všechny krásné šaty, společensky významné plesy a honosné budovy, rozhodně nebylo citlivé a romantické, jak si mnozí z nás představují.

Zvláště od žen se očekávalo vzorné a poslušné chování. Záměrem rodičů bylo svou dceru co nejdříve provdat a základem všeho byl výhodný sňatek. Dceři nezbývalo nic jiného, než si zvyknout a svému muži se podřídit. Manželství nemělo často s láskou nic společného.

Román Pýcha a předsudek kárá pošetilé požadavky soudobé společnosti. Hlavní postava, Elizabeth Bennetová, se sňatkům z rozumu vysmívá a staví lásku na první místo. Elizabeth se nebojí mít jako žena svůj názor, či muže odmítnout. Dokonce ví, koho by si v životě za muže nevzala. Je možné se však zamilovat proti své vůli?

Současná Elizabeth

Novodobá inscenace mě zprvu vyděsila. Na jevišti pobíhala ztřeštěná děvčata a scéna byla zabarvena do růžova. Brzy jsem pochopila, že divadlo musí být vždy myšlenkou o krok napřed. Zrcadlí aktuální dění. Nežijeme na konci 18. století, ale jelikož naše doba má také své nedostatky, stáváme se součástí příběhu. Právě protože mi byla postava Elizabeth blízká, hru jsem si velmi užívala.

Předmět bádání a zážitek z šaten

Po dobu celého představení nás provázely bílé papírové lodičky. Veškerou svou pozornost jsem soustředila právě na tuto symboliku, abych se v poslední závěrečné scéně dozvěděla, že mi unikl její prostý význam.

Právě lodičky a oslňující věta pána z šaten: „Velevážená dámo, odložte si prosím kabát.“ mi z Národního divadla nejvíce utkvěly v paměti.

Karolína Křížová