Jaké to je být hercem?

Lenka (vlevo) ve své poslední roli francouzské herečky Agnes Belladone ve stejnojmenném představení
Dnes vydám krátkou sérii speciálních hostů a sice 1. z nich je paní Lenka Srbecká, která je ženou mnoha tváří. V dnešním rozhovoru se na ně zaměříme, a především na tu nejvýraznější, kterou je herectví a divadelnictví. Mimo to je také učitelkou a zástupkyní ředitele na RBK škole Tyršovce, cvičitelkou a vůdčí
členkou skupiny podnikající společně různé činnosti jako cvičení nebo saunování. Dokážu si tedy představit, že musí být jak ve svém pracovním, i volném čase dost zaneprázdněna… Tak už zasedáme ke stolku v cukrárně Venezii nad šálky čaje, kávy a já ještě nad ovocným pohárem a začínáme..

Kdy, jak a proč jste se začala věnovat divadlu?
Divadlu jsem se věnovala už odmalička, už od ZŠ, taky jako ty jsem chodila na dramatický kroužek, měli jsme tam pana učitele, a protože tam nebylo moc dětí, tak jsem přemluvila své kamarádky a ony tam chodily se mnou. A spíš jsme teda hráli loutkové divadlo, takže s různými maňásky a různými druhy loutek, bylo to tedy už od dětství, potom víc jsem se začala věnovat v těch 15 letech, kdy jsem hrála i v Rybništi, jezdila jsem do Rybniště, kde jsme měli soubor, který potom už zanikl, ale byla tam taková stará paní režisérka, která původně
působila v Praze, potom se odstěhovala do toho Rybniště, takže tam založila soubor a tam jsem hrála. A teď nevím, jestli jsem nezapomněla ještě.., kdy, to jsem řekla, proč? – protože, ač jsem takový introvert, jakože navenek se nerada ukazuju, tak tohle je jiná poloha, která mě strašně baví, víš, baví mě ta poezie a
baví mě povídat.
Podílíte se kromě ztvárňování rolí postav i na jiných profesích – scénář, režie…
atd.? .
Já jsem samozřejmě několik let, protože působím ve škole jako učitelka, tak jsem několik let vedla dramatický kroužek, stejně jako třeba teď chodíš k paní Veselé, tak jsem ho měla ve škole, jo, takže jsem i režírovala, pomáhala jsem dělat kostýmy, kulisy, třeba jsem i upravovala text, který jsem si vybrala pro ty děti, vlastně jsem se zabývala všemi těmi profesemi a i třeba, když bylo potřeba, tak i napovídala v našem divadle, takže i jako nápovědu, inspici – víš co je inspice?

Teď asi ne..
Inspice je taková paní, kterou bychom strašně potřebovali v divadle (v současnosti – pozn.), ale my ji nemáme, ale v profesionálním divadle ji mají a ta se stará o rekvizity, aby byly všechny kostýmy na místě, aby byly, já nevím, třeba hrnečky, šperky, deštník.. a takovéhle věci, tak ona se o to stará, takže to je inspice a je to hrozně důležitý člověk, protože pak se o to ten herec musí starat sám, a viděla jsi třeba, kolik já toho tam mám a všechno si to musím ohlídat, tak je to pak jako ještě k tomu hraní náročné, ale samozřejmě, profesionálové tuhle funkci mají.
Jaká byla Vaše nejoblíbenější role nebo hra, taková, která vám nějakým způsobem utkvěla v paměti a proč, jestli nějakou takovou máte?

Já jsem měla hodně rolí, hodně krásných rolí, protože hraju vlastně v amatérském souboru, možná kdybych byla u profesionálů, tak tyhle role ani nedostanu, ale tady na malém městě jsem dostala několik krásných rolí, pro mě asi zatím největší je tahle, ale předtím jsem hrála tzv. Job Interwiev, se to jmenovalo a to bylo hodně krásné, hrozně krásná práce, protože jsem tam mohla použít různé polohy, byla jsem tam od té zlé, až po tu nešťastnou, až zlomeného člověka, takže prostě se tam hrály různé polohy, bylo to taky náročné v tom, že tam bylo, teď nevím, asi 18 výstupů a na každý ten výstup jsem se musela i převléknout a vždycky, když jsem šla na to jeviště, tak jsem
tam měla jiného partnera, nevím, jestli to ještě budeme hrát, ale mám to natočené, kdybys to chtěla poslat nebo půjčit na flešce, tak ti to klidně můžu půjčit a můžeš se na to podívat. A to je, myslím, taková největší, ale krásné role byly i v tom, že jsem hrála se svými dětmi, moje obě děti, dcera hraje a syn Filip nám teď dělá osvětlení, ale taky vždycky hrál, takže když jsme hráli třeba od Shakespeara Sen noci svatojánské, tak tam jsem hrála s oběmi dětmi, tak to bylo taky zase hezké.

Jaká byla naopak Vaše nejhorší, u které litujete, že jste si ji zahrála? 
Není jako nejhorší a není to proto, že to byla maličká role, ale hráli jsme, nevím, jestli trochu znáš Shakespeara divadelní hry – Zkrocení zlé ženy a já jsem tam nehrála Kateřinu, ale hrála jsem tam nějakou manželku nebo vdovu, už teďka přesně nevím a vystoupila jsem až úplně na konci, úplně na závěr, hra se hrála třeba hodinu a půl a já úplně na konci jsem vylezla a řekla jsem tam 2 věty, jo, takže není to proto, že bych jako nemohla hrát malou roli, ale bylo to takové nepříjemné, když sedíš hodinu a půl v šatně, nemůžeš vlastně na to jeviště jít, ale až na tom konci, nebyla to špatná role, ale bylo to v tom, že jsem vystoupila až na tom konci, tak to bylo takové nepříjemné, takové nervózní.
Tak snad se to už opakovat nebude..
Už se to asi opakovat nebude.. (smích) :))

Máte nějakou vysněnou roli/hru?
Heleď, vysněnou, mě se strašně líbí hry, kdy je to takové to One man show, kdy hraje ten 1 člověk, to se mi ještě nepodařilo, i když..
Ale vlastně zčásti ano..
Zčásti jo, ale vždycky tam mám ty lidi, já je mám ráda a hrozně mi pomáhají, ale takové to, že si tam za všechno budu moct zodpovídat sama, jako třeba hraje – ona to nedovolí, aby to hráli ostatní – nevím jestli znáš, Můj báječný rozvod, hraje to Eliška Balzerová a vlastně tam hraje sama celou dobu, takže něco takového, ale třeba z těch klasiků se mi strašně líbí od Karla Čapka hra Matka, takže to by se mi líbilo, si zahrát tu Matku.

Teď bychom se zaměřily na onu Vaši (předpokládám) poslední roli, ve které jsem měla i já čest, Vás vidět naživo, slavné francouzské herečky Agnes Belladone ve stejnojmenné hře. (tato hra vypráví o rozdílu, věnovat se
divadlu, protože vás to opravdu baví nebo spíše kvůli penězům či touze se
zvýraznit, hl. hrdinka svou práci opravdu miluje – pozn.). Jak jste si ji užila a covám přinesla? Něco mi o ní řekněte, myslíte, že se v něčem této postavě
podobáte?
Ta hra se mi líbila, i když ze začátku mi to přišlo strašně těžké..
No, to bylo těžké..
Bylo to hodně těžké (smích), začali jsme to zkoušet v lednu a až teprve za rok v březnu byla premiéra, takže přes rok, ale my nikdy přes velké prázdniny nezkoušíme, takže v podstatě cca rok jsme to nacvičovalo, s tím, že samozřejmě nejdříve byly čtené zkoušky, pak jsem se to začala učit, umíš si představit, co tam bylo textu, takže jsem zvolila takový systém a už se tak teďka učím další hru – to ti pak řeknu – a učím se to způsobem, že si to namluvím, dám si to do sluchátek a když jdu na cvičení, když jdu běhat, když pracuju na zahradě, tak si
to pořád jedu v těch uších, takže tímhle způsobem, samozřejmě i nad text si sednu a učím se a pak, když už to trochu umím, tak se to se mnou učí moje dcera, já žehlím a ona mi nahazuje..

Ona tam vlastně hrála s vámi..
No a napovídá mi, tím se to nejlíp naučím, protože takhle když se to učím sama, tak se tam třeba podívám, že jo, do toho textu, a takhle ona mi třeba napoví jen slovíčko a já už musím si to musím sama domyslet, takže to bylo náročné, premiéra byl v březnu letošního roku a pamatuju si, že před Vánoci jsme měli poslední zkoušku a přišel se tam podívat režisér, který režíruje ještě u nás jiné hry - tohle režírovala Majka Koukolská a kdyby si s ní chtěla udělat rozhovor, ona udělala strašně her a je strašně šikovná, takže ti to taky s ní můžu domluvit, kdyby jsi chtěla a ona by ti řekla zase daleko jiné věci - měli jsme poslední zkoušku a ona tam pozvala toho jiného pana režiséra, no a on mě prostě zkritizoval, neřekl to ve zlém, ale, že takhle ne, že to je to samé, co ten Job Interwievs, jak jsem hrála předtím a že si myslí, že to není ono. Takže já jsem z toho byla nešťastná, protože jsem se tomu strašně věnovala, takž jsem
strašně brečela, chtěla jsem toho nechat, říkala jsem to těm ostatním lidem, co tam se mnou hrají, když to teda není ono, tak s tím prostě vylézat nebudu. Tak jsme se domluvily s tou paní režisérkou a začaly jsme individuální zkoušky a ona mi prostě říkala možnosti, tipy, jakým způsobem, jak si to mám představit,
takže jsme vlastně ty monology udělaly tak - víš co je to monolog?
Ano..
Jo, takže to se mnou pracovala tak, že dneska už když přijde ten pan režisér, který mě zkritizoval a řekl to správně, to je dobře, když to řekne někdo cizí, protože když to zkoušíš dlouho, tak už máš takovou slepotu a vlastně ti to přijde normální a on má ten jiný pohled a řekne ti hele, to není ono, zkusili bychom to předělat, takže dneska, když už na tu hru jde, on už byl několikrát na celém představení, tak je z těch monologů úplně nadšený, prostě se mu to strašně líbí, jak je to udělané, takže jsme se posunuli a nakonec si myslím, že se
to lidem líbí, moje maminka byla asi 3 nebo 4x a i moje kamarádky třeba byly několikrát a moc se jim to líbilo, ale jenom chci říct, že..

Mě se to taky líbilo :))

.To jsem ráda.., je s tím opravdu velká práce s takovouhle velkou rolí, ale i na jiných, protože my vlastně chodíme normálně do práce, člověk to dělá večer, už přijdeš na tu zkoušku, už jsi unavená, každý má nějaké starosti z těch herců a teď jsme to vlastně 4x hráli v RBK, což je moc hezké, protože v podstatě vždycky bylo skoro vyprodáno, byl plný sál a teď už budeme dělat zájezdy, tzn. teď jedeme do Mikulášovic, do Šluknova, jezdíme třeba do Rybniště, do Děčína a hrajeme to tady v okolních městech.
Co byste poradila všem, kteří by se takovým profesím, jako třeba i já, chtěli
věnovat? Herectví, režie atd. – všechno co jste dělala vy? )
Je to hrozně moc práce, musíš mít nějaké zkušenosti, musíš být strašně pokorná, protože ne vždycky to jde, někdy to ani nejde, třeba se za ten můj profesní, myslím divadelní, život stalo třeba to, že se třeba některá hra ani nedokončila, třeba proto, že přece jenom, tím jak máme povolání, tak někdo se třeba odstěhoval, u nás hrají mladí, ale pak, když udělají maturitu a jdou na VŠ, tak už nemůžou, že jo, když jsou třeba v Brně, tak s námi nemůžou zkoušet a hrát. Takže, buď odejdou takhle daleko, tak to nejde, no a je to prostě o pokoře, o tom, že tomu musíš věnovat čas, že za to nemáš žádné peníze, teď to nemyslím ve zlém, ale profík přijede, dostane za to x 000 a my si ještě musíme ty kostýmy koupit, já jsem ty šaty objednávala několikery, třeba 15ery šaty a teď ta naše kolegyně, ta co tam hraje tu garderobiérku, tak ona nám dělá i kostýmy..
Takže vlastně je i doopravdy kostymérka..
Je opravdu kostymérka, ano, a ona to posuzovala, já jsem do toho sama investovala, nevadí mi to, je to můj koníček, ale nejen, že do toho musíš vložit ten čas, ale i ty finance a i to všechno okolo, i tu práci. Takže je to jakoby náročné, ale pak vidíš, že je to moc hezké, když ti lidé přijdou a líbí se jim to, a třeba se zasmějí a popláčou si a udělá jim to radost.

A jak jste si užila tu roli?
Tu roli jsem si moc užila, hlavně si ji pořád užívám čím dál víc, protože přece jen, když byla premiéra, tak sice to zkoušíš, ale nejsou tam ti lidé a nevíš, jakou budeš mít trému a i když už hraju strašně dlouho, tak pořád mám trému
To je jasný.. :))
..a před premiérou velikou, protože nevíš, jestli ti to tam naskočí, jestli ten monolog dokončíš, jestli třeba se někdy nezadrhneš a jestli ty diváky to bude bavit, jako když tam já takovou dobu mluvím, tak nevíš jako jestli si někdo neřekne ,,co ona to tam..“, že ta premiéra je strašně nervózní a nevíš to, pak zjistíš, že se jim to líbí, ale zase na premiéru chodí většinou příbuzní, spolužáci, takže jsou takoví hodně tolerantní, hodní, každé to představení je trošku jiné a jak se to říká v té hře, což je krásné, že jednou se to sejde a ti diváci se smějí a jdou s tebou a vezmou tě, což bylo teď naposledy, hráli jsme v RBK, pak jsme hráli v Krupce, což byla divadelní přehlídka, hrálo tam víc souborů a tam se to prostě nesešlo a ty lidi se ani jednou nezasmáli, byli nechci říct mrtví, ale vůbec nereagovali na nás, vůbec se to nesešlo, já neříkám, že oni byli špatní, ale prostě i my jsme třeba byli unavení a já jsem měla hodně práce, měla jsem tzv. autopilota, tzn., že jsem to říkala a myslela jsem na něco jiného, což je špatně, že jo, musíš to správně použít, takže to zrovna nevyšlo a trošku mě to mrzelo, ne že by to oni třeba úplně nepoznali, ale protože já mám srovnání a už jsem hrála několikrát, takže to dokážu posoudit, prostě to představení klapne nebo ne. Myslím si, že tahle hra vlastně mluví o tom, že opravdu to v tom divadle někdy vyjde a někdy úplně ne. A nemusí to být ničí vina, není to vina diváků ani nás, prostě je to tak. Takže v tomhle je ta hra hrozně pravdivá a vždycky, když
máme nějakou hru, tak se mi vždycky stává v životě, že najednou řeknu tu frázi nebo repliku z té hry a ona mi úplně pasuje na ten živo, víš, jakože vím o čem ta hra je, třeba tam povídáme o tom, že dneska v divadle má Shakespeare zbraně, mobilní telefon a, že se nám to nelíbí, jo, protože proč to tam dávat nebo, že herci tam běhají nahatí, aby se zalíbili divákům nebo vymýšlejí takové vtipy, mluví tam sprostě, vulgárně, aby se lidi smáli, ale o tom to divadlo není, že jo. Takže, o tom ta hra je a myslím si, že nás velmi obohatila, stejně jako třeba ta předchozí hra.
A myslíte si, že jste hl. postavě v něčem podobná?
Určitě, protože divadlo mám taky hodně ráda a teď jsem o tom přemýšlela, protože já jsem, samozřejmě, když mi bylo těch 18, tak jsem dělala přijímačky na DAMU a chtěla jsem hrát profesionálně, ale nedostala jsem se tam, což nevadí, samozřejmě, ale dnes si říkám, že úplně nevím, jestli bych chtěla hrát v Ulici, Zoo a těhle seriálech, protože bych chtěla hrát spíš to divadlo, ty ostatní věci, TV, to asi musí oni dělat pro peníze a úplně nevím, jestli by mě to naplňovalo a v té hře to je hodně slyšet a s tím se ztotžňuju, to tam je.

A teď se Vás zeptám na něco, čeho jsme se trochu dotkly už v předchozí otázce
-máte nějaké ambice, posunout se někam dál, nějak se více zvýraznit nebo
neuvažovala jste třeba o filmu, máte ráda filmy?
Filmy mám ráda, ale úplně si to neumím představit, protože se na sebe nerada dívám, vůbec jako, poslouchat, dívat se, pamatuju si, když jsem tady poprvé v RBK zkoušela pohádku a oni tu zkoušku natočili, ukazovali mi to a já jsem říkala, že nikdy hrát nebudu, že se na sebe nemůžu dívat, takže to je 1 z věcí a to prý herci mají, že se na sebe neradi dívají, nevím, úplně si to neumím představit, protože jsem to nezkoušela, /málem se mi převrhla sklenička s pohárem/ ale jestli můžu o své dceři, tak ona má taky ambice a ta si už v loňském roce našla brigádu, a to sice takovou, že natáčí castingy na jako komparz ve filmech a seriálech, teď je třeba nový film, jmenuje se Vlny a ona tam hrála, ale hrála komparz, ono to není moc vidět, ale užila si to, už jen to, že hraje v takovémhle filmu, který je dneska nominovaný na Oskara, takže si to moc užila potom natáčela ještě v Německu seriál Sisi, tam hrála nějakou služku, sice to byly nervy, protože měla vypnutý telefon a vůbec se nám neozývala –
z jiného soudku -, ale ona k tomu tíhne, jí se to hrozně líbí a já jsem o tom nikdy úplně neuvažovala, kdybys mi dala takovou roli, tak už větší být nemůže, takže samozřejmě, že chci hrát, zase, takováhle role vyžaduje spoustu energie, spoustu času na učení, což je věc druhá, i to, když jdu hrát, tak je to celé na mě, nedej bože, kdybych třeba neonemocněla, tak se to hrát nemůže, není za mě žádný záskok…
A chceš vědět, co třeba teď zkoušíme?
Tak jo…
Takže teď zkouším s tím 2. panem režisérem, jak jsem o něm mluvila, schválně se na ten film můžeš podívat, jmenuje se to Eva tropí hlouposti, je to starý film, černobílý, tak zkoušíme tuhle hru na motiv filmu a je to zase takové zajímavé, protože samozřejmě tam mám menší roli, i když úplně, já jsem si myslela, že bude maličká a zas tak maličká taky není a je to zase něco úplně jiného, je to taková nepříjemná, důležitá, tak se na to těším, ale teď nám tam vypadl 1 herec, mladík a nemůžeme sehnat náhradu, tak doufám, že ho seženeme, protože je to škoda, zkoušíme to už ¾ roku…

A proč vypadl?
No, vypadl, protože má hodně práce, každý to děláme pro práci a on má hodně práce a byl to mladý kluk, který byl ještě v divadle nezkušený a prostě ho to úplně nechytlo, takže musíme teď najít někoho jiného na záskok a není to moc jednoduché, takže teď se zatím nezkouší, že se začne, takže tak.
A vy se vlastně věnujete více činnostem, třeba vedete to cvičení nebo
pracujete jako zástupkyně ředitele a učitelka ve škole, myslím, že učíte
dějepis..
Učím D a teď ČJ, spíš, protože je to potřeba, víš, nemáme učitele na ČJ, původně jsem učila na 1. stupni, od 1. až do 5. třídy, ale baví mě vést ty starší děti a ještě jsem školní metodik prevence, to nevím, jestli víš co je, slyšelas to někdy – preventista, u vás je to paní Veselá a paní učitelka.. – teď si nemůžu vzpomenout - ..Holubářová…
Jo, tu máme na TV.. 
Tu máte na TV? Tak ona vlastně vede takové ty preventivní programy, aby děti nekouřily, nepily alkohol, jo, takže o tohle se stará a u vás ne, ale u nás jsou zlobivé děti, takže já se třeba starám i o zlobivé děti..
U nás někdy taky…
Taky, viď?:)) Nebo i zlobivé třídy, protože někdy ta třída paní učitelku úplně oddělá, tak tam musím přijít a udělat tam trochu herecký výkon, trošku je tam
srovnat (smích), takže i tohle všechno dělám, + to cvičení a teď ještě nově, nebo ono už je to nějaký rok, já jsem zástupkyně, mám paní ředitelku a byly jsme spolu na školení formativního hodnocení, to nevím, jestli ti něco říká, to je takovém to hodnocení, že třeba používáte semafory, sebehodnocení, nějaké kartičky a tohle, no a protože v některých školách to někteří učitelé neznají, tak my je jezdíme školit, ještě třeba jezdím školit ostatní učitele, teď jsme byli třeba v Karlových Varech, což bylo náročné, protože jsme tam museli spát, bylo to na 2 dny, takže je to takové náročné. Ještě něco z osobního života?

Jo a prolínají se nějakým způsobem tyhle Vaše profese a ovlivňují Váš život?
Jak jste třeba říkala, že musíte předvádět herecký výkon.. 
Ano, podám herecký výkon, půjdu do 5.B., pěkně je tam ,,zmastím“, jak vždycky říkám jdeme je ,,zmastit“, tak je tam ,,zprdnu“ , tím, že na ně řvu, tím jak už člověk má ty zkušenosti, tak já můžu mluvit skoro potichu a oni mě respektují, protože mám praxi, učím už 35 let, víš, takže člověk to má opravdu v krvi, takže se to určitě prolíná.

Co máte jinak ještě v plánu (může se týkat jakékoliv profese ) , plány,
ambice…?
Plány a ambice? Tak já myslím, že jsem teď hodně se vším spokojená, akorát, že jsem z toho někdy trošku unavená..
To asi jo.. ..mimo jiné mám ty 2 děti, jak se mnou hrají, Marťu jsi asi viděla, hrála tam tu moji mladou herečku, viď? ..
Annu Laurel.
Ano, takže tu jsi viděla a Filip nám tam pouštěl hudbu a teď má malého chlapečka..
Jo, na to jsem se Vás vlastně chtěla zeptat.. 
..takže mám i vnouče, pak mám velikou zahradu, to je taky můj koníček, já jsem původně zahradnice, vystudovala jsem zahradnickou Libverdu v Děčíně, kytičky miluju, ale nikdy jsem na tu práci nebyla a tím jak jsem starší, tak máme obrovskou zahradu, takže tam pracuju a to mě taky strašně baví. A co mám teď koníček, včera jsem to vyprávěla dětem při D, ony tomu pořád nerozuměly, já mám audiotéku, audioknihy a tam mám knížky, nevím jestli někdy posloucháš načtené knížky, dramatizace..
Jo, taky jsem někdy poslouchala..
Tak, jak mám toho hodně, mám sluchátka, nakoupené nějaké knížky a poslouchám je. My jsme teď brali příchod Slovanů a bavili jsme se, že tam mají pohanské náboženství, tak jsem si vzpomněla, že jsem teď poslouchala český horor o Velesovi, Veles byl bůh úrody a bylo to o něm, že krade děti a bylo samozřejmě vymyšlené, ale vyprávěla jsem jim to a ony ,,pustíme si to!“, to má 16 h, to si nepustíme a pořád nevěděly co je audiokniha, neznaly to, tak jsem jim to musela vysvětlit, takže poslouchání mám taky ráda a nejen to, i podcasty, třeba, protože cvičím, tak poslouchám podcasty o cvičení, o tom jaké cviky zařadit, jak spát, takže tyhle věci mě zajímají.
A jaké jsou Vaše oblíbené žánry – her, filmů…?
Hele, hezké jsou třeba různé prózy, mám třeba strašně ráda poezii..
A píšete třeba ráda?
Teď už moc ne, ale jako mladá jsem psala básničky, něco málo nějaké ty hry, ale nejvíc miluju detektivky..
Chtěla byste hrát v nějaké detektivce?
Jo, to by se mi líbilo… M jsme vlastně tenkrát hráli, jmenovalo se to Podivná paní Savageová, a tam jsem hrála, to mi bylo asi 20, hrála jsem tam zdravotní sestru, která kradla a vím, že jsem z toho vždycky byla taková , že jsem si to brala, že bych v životě nekradla, ona tam něco uloupila.. To je právě na těch rolích takové zajímavé, že se jakože stanete někým jiným…
No, to je to hezké, že vlastně takový člověk není a promění se nebo se ti hraje dobře protiklad, já si myslím, že jako zlý člověk nejsem, ale když hraješ nějakého záporáka, nějakou jedovatou babu, tak se mi to hraje líp, než třeba, protože vždycky, když jsem byla mladá, chtěli, abych hrála ty princezny a ty se hrají úplně nejhůř, protože je to takové o ničem, buďto musí být teda princezna nějaká dryáčnice, nějaká čertovská…

Na konci rozhovoru už jsou naše hrnečky prázdné, ale my plné informací. I mimo rozhovor jsme si s Lenkou popovídaly a ani jsme netušily, kolik toho máme společného… Např. mi Lenka vyprávěla, že občas na cvičení skáčou na trampolínách jako já v Jump arénách.

Ester Hocká (G5) + Lenka Srbecká