Aneb mezi kapkami deště – tak to původně mělo být, i prosil jsem o milost. První nesmělé pohledy (někdy naopak velmi smělé) otevřely naši společnou osmiletou cestu. Osm let není málo, ani hodně. Nicméně pro děti osmiletých gymnázii je to zásadní proměna a predispozice pro celý následující život a pro mě v 52 letech? Chata Sempra nás spolkla. V jejích útrobách se potulovali (nebo) plavali různí (po)tvorové. Od mazlících vlkodlaků po hroznýše. Magické prostory svého druhu byly přívětivé. Byli jsme spolu, abychom se představili, neříkám poznali, to teprve přijde v časech dobrých, které věřím, že na gymplu prožijeme, ale i v méně dobrých, které odkrývají, kým skutečně jsme. Toulali jsme se v krásných hvozdech našeho kraje, studovali kameny, učili se respektovat druhé. Na posledně řečeném bude potřeba zapracovat. Těším se z nové party malých lidiček, které mohu doprovázet a kteří mě také mnohému naučí.
Mgr. Jan Hedvík
Publikováno: 26.09.2024
