aneb jak jsme zvládli jednu zlatou cvičnou a dvě ostré bronzové expedice
Ve dnech 15. -17. 5. 2019 proběhly v rámci programu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (zkráceně DofE) jedna cvičná expedice zlaté úrovně a dvě ostré bronzové expedice účastníků z řad Gymnázia Varnsdorf, nově vzniklého místního centra programu DofE v ČR (viz předešlé články s tématikou DofE).
Cvičnou zlatou absolvovali žáci z G6A: Adam Haufert, Filip Pešek, Matouš Dubovecký, Petr Kalivoda, Vašek Paulus a Valeriya Plyushchaková. Dvě další skupiny: smíšená (Daniel Kolář a Petr Lupoměský z G5, Simona Čurdová z G3B a Viktorie Jelínková z G3A) a čistě chlapecká (Borek Bartl, Dominik Sieber a Přéma Kamenický z G3B, Oliver Svačinka z G3A a Pepa Burkoň z G4) si daly za cíl, po dubnovém nácviku za drsného deštivého počasí s téměř zimními teplotami, pokusit se splnit ostrou bronzovou expedici, což se jim nakonec také podařilo. Roli školitelů a hodnotitelů s maximálním nasazením opět plnili Marek Winter, Marek Jasa a Standa Hocko. Ale všechno popořádku.
Jako již v dubnu se nás na pomyslné startovní čáře pro část expedic, tábořišti nedaleko Lobendavy lidově známém jako Klondaik, sešel hojný počet. Tým zlaté úrovně od nás z Varnsdorfu a několik expedic z Gymnázia Rumburk. Počasí bylo tentokrát krapet lepší, skoro nepršelo a nakonec se objevilo i trochu toho sluníčka. Ale počasí je v programu DofE věc podružná. Jak my vedoucí tak naši účastníci bereme expedice jako výzvy a nějaký ten chlad či kapka deště nás nemůže zastavit. Jak říká náš kolega Milan Hrabal: „Neexistuje špatné počasí, existuje jen špatné vybavení a oblečení.“ A o tom to právě je. Žáci se učí z chyb, v relativním bezpečí a pod vzdáleným dozorem se odvažují na půdu mimo svou komfortní zónu. A jak vám všichni, kdo něco dokázali, potvrdí, nejvíce se naučíte právě tam. Pokud si špatně zabalíte, zvolíte špatný spacák, karimatku nebo zapomenete pláštěnku, příště už to zcela jistě neuděláte, protože lekci vám dal sám život. Je vám zima, nevyspali jste se, v teniskách bez membrány vám půl dne čvachtá. Ale je tu ještě něco jiného. Máte se sebou parťáky, kteří vás padnout nenechají. A to je další věc, kterou program akcentuje. Naučit se přirozeně spolupracovat bez technologií pouze s papírovou mapou a kompasem, spoléhat jeden na druhého, sdílet pohodu i trampoty ne na sociální síti ale doopravdy uprostřed lučin a hvozdů.
A tak zlatí po dvě noci a tři dny a bronzoví po jednu noc a dva dny putovali krásnou přírodou Šluknovského výběžku a plnili cíle svých expedic, pořizovali fotodokumentaci a získávali zkušenosti, které už jim nikdo nikdy nevezme. Školitelé/hodnotitelé mezitím prožívali nemenší dobrodružství na expedičních kolech, což jim umožnilo kontrolovat a dohlížet na své svěřence co nejflexibilněji a nejefektivněji. Druhou metou bylo skautské tábořiště U Doubku, kam všichni nakonec v pořádku, někteří zcela bez problémů jiní s trochou bloudění, dorazili. Krásné prostředí u rybníka nedaleko kunratického arboreta poskytlo všem pohodlí a útočiště před poslední etapou třetího dne. Pro většinu týmů třetí den skončil v Krásné Lípě, kam plni dojmů, unavení ale šťastní, že se jim to podařilo, s úsměvem na rtu a ve zdraví dopochodovali v odpoledních hodinách. Krásné slunečné odpoledne tak udělalo pomyslnou tečku za několikadenním dobrodružstvím plným zážitků, legrace a nějakého toho nepohodlí, bez kterého by vítězství nechutnalo tak sladce. A jak si vedli účastníci zlaté cvičné expedice, čtěte dále přímo z pera jediné ženské členky Leri Plyushchakové.
Mgr. Marek Jasa
Publikováno: 07.06.2019
