Distanční výuka biologie aneb laboratoř v kuchyni a na zahradě
RNDr. Štěpánka Dlouhá:
Distanční způsob vyučování byl v mnohém limitující, přinesl však i pozitiva. Právě v biologii se studenti v této době mnohem snáz dostali ke skutečným přírodninám, mohli se věnovat samostatnému bádání a řadu studovaných organismů měli možnost prozkoumat zblízka všemi smysly. Samostatná práce jim byla zadávána tak, aby úkoly byly co možná nejpraktičtější a aby nemuseli všechen svůj studijní čas trávit za obrazovkami počítačů. Primáni tak ku příkladu podrobně prozkoumali morfologii a chování žížaly, žáci v sekundě popustili uzdu své fantazii při kreativním zpracování úkolu na téma „rybí pásma“. Terciáni hodnotili kvalitu své nožní klenby pomocí plantogramů a studenti v kvartě se zas vydali na lov beze zbraní při fotografování a určování hornin.
Nevýhodou tohoto přístupu bylo pomalejší tempo výuky, které se však částečně dařilo dorovnávat při on-line hodinách. Na několik plánovaných taxonomických skupin se ale ani přes veškerou snahu nedostalo. Prvoci, ostnokožci, mechorosty a plavuně snad prominou, že se k nim vrátíme až ve vyšších ročnících gymnázia. On-line vyučování bylo na druhou stranu dobrou příležitostí pro pořádání přednášek a besed vedených externími odborníky. Vyslechli jsme si přednášku o ochraně netopýrů Jakuba Judy ze Správy NP České Švýcarsko, povídání o dopadech sucha na lesy Petra Petříka z Botanického ústavu AV ČR a nahlédli jsme do jeskyní Ještědského krasu se speleologem Ivanem Rousem ze Severočeského muzea v Liberci. V tercii proběhlo vrstevnické vyučování na téma poruch příjmu potravy, které připravila Eliška Drusanová z oktávy A.
Po návratu do školních lavic jsme se více věnovali skupinovým pracím a menším projektům, neboť možnost práce v kolektivu a týmové spolupráce byla v době distančního vzdělávání omezená. Zaměřili jsme se také na práci s pomůckami, které studenti běžně doma nemají. Než byla škola znovu uzavřena, podařilo se uspořádat různá praktická a laboratorní cvičení.
Publikováno: 21.09.2021
