Kateřina Moňaková

Vím, není každý den zalitý Sluncem. Vím, že je někdy těžké paprsek Slunce vůbec zahlédnout.

Nevěřím, že si do hlavy nalejeme knihy pozitivního myšlení a už to v ní zůstane. Náš mozek se přeskupí tak, aby už navždy viděl jen cesty růžovými sady.

NE, vím, že to tak není….

A tak i v tomto letošním druhém školním pololetí jsme se potýkali nejen s pandemií, ale i s onou věhlasnou distanční výukou. Tak jako i mince má dvě strany – pannu a orla, tak i tento druh vzdělávání má své plusy i mínusy.

Byli žáci, kterým on-line výuka vyhovovala, uměli si uspořádat svůj „pracovní den“ a ještě měli volný čas oproti ostatním. V některých skupinách se naplánovaná výuka splnila a je v souladu s ŠVP a někde zůstal mírný skluz v důsledku přetrvávajícího deficitu z předešlého školního roku. Byly skupiny, kde se pracovalo příjemně a bez technických problémů a byly skupiny, kde někteří žáci měli neustále technické problémy buď s připojením nebo webovými kamerami.

Co nám to opět dalo? …prohloubení práce na pc a hlavně zůstaňme pozitivně negativní s nadějí, že se v příštím školním roce budeme scházet u tabule ve škole.

Publikováno: 22.10.2021